2015-01-05

Let's go to Baaaliiii

Dnes jsem se trochu rozkecala, jsme totiž in the middle of nowhere a tudíž bez wifi. Nezaručuju, že to takhle bude pokračovat dál, takže nedoufejte (pokud vás baví tohle číst), ale ani nezoufejte (pokud jste jeden z těch "já rád obrázky, já ne-čtení"). 

Po půl roce stráveném v Melbourne se člověku (čti Zuze) chce zase posunout dál. Dalším cílem je tedy Bali, ostrov, kam se Australané jezdí opít (pro ně) skoro zadarmo. Po krásných Vánocích strávených se spolubydlícími v naší rezidenci 59 Blyth St (kde se Vánoce slavily jak 24.- pro nás-Česko, Mexiko, Německo a Brazílii, tak 25.- pro Anglii, Kanadu a Austrálii) jsme se 27.12. vydaly se ségrou na tour po jihovýchodní Asii. Konec cesty: až dojdou peníze.


Takže jsme se dva dny po Vánocích v 10 hodin večer octly na letišti v Denpasar, Bali, kde jsme se poprvé seznámily s velmi oblíbeným zvykem místních - obrat turisty do poslední rupie, nebo ještě lépe dolaru. To je jedna nemilá věc ohledně tohoto krásného ostrova. Jakmile vypadáte aspoň trochu ne-indonésky, ceny všeho se zdvoj až ztrojnásobí. No ale jsme bohaté Evropanky (co umí celkem dobře smlouvat), takže nám to až tak moc vrásek nedělá, že ségra?:D Taxi nás tedy, po velmi tvrdém domlouvání, vzalo do našeho prvního hostelu v oblasti South Kuta. 

Úžasnou věcí v Indonésii je doprava. Když přecházíte ulici, můžete se načekat, skútry se mohou přiřítit ze všech stran a směrů, auta neustále troubí a zastavují, nabízejíce "taxi-taxi?" - má druhá oblíbená fráze, hned po "jés masááž?". No, byl by hřích nezkusit si projet jih ostrova na skútru, jak skvělý nápad. Až tak skvělý to není když si asi po 300 m jízdy ségra sedře půlku nohy a mě způsobí půl centimetrové zranění na patě. Au. No ale pohoda, za dva dny jsme potkaly sličného Řeka, který identifikoval v sestřiččině noze infekci a také ji úspěšně vyléčil (viz fotky Řeka na fb, holky). 

 Bali je ostrov mnoha tváří a krás. My jsme zatím viděly jih s úžasnými bílými plážemi, neuvěřitelně rušnou a turistickou Kutu, kde jsme zažily nejlepšího Silvestra v historii vesmíru (při kterým jsme na pláži promokli až na kost a zapojili se do strašně random party na ulici), dále velmi yoga-zenový Ubud, na pohled krásné městečko v centrálním Bali, a nyní jsme se přesunuly do hor do oblasti vysokohorských jezer Buyan a Tamblingan. Ubytovány jsme v eco campu, který si zde založil týpek ze Švýcar s vidinou propagování eko turismu (na Bali na nějakou ekologii totiž celkem pečou). Takže se stravujeme vším, co bylo sklizeno zde v okolí a pijeme balinéskou kávu, která je fakt výborná i když je to turek (zdravím kávové fašisty do Prahy;) 

Bali je jediným hinduistickým ostrovem Indonésie, většina lidí zde věří ve Višnu, spíš než v Alláha, jako zbytek země. Náboženství je vidět na každém kroku, místní staví malé svatostánky naprosto všude, několikrát denně tam přinášejí oběti (jako kytky, krekry a mentosky) v proutěných nádobkách, které sami vyrábí. Všude cítíte vonné tyčinky a na každých sto metrech je malý/větší/megální hindu chrám. A jsou krásný. 

No a nebyla bych to já, abych si neužívala místní jídlo. Pokud to není zrovna čínský, který zrovna nemusím, tak je to fakt paráda. Rýže, zelenina, ovoce, ale i kuře a různý koření, chutná to úžasně a najíte se klidně i za 3 dolary - takže asi 55 korun. Už jsme mluvila o balinéské kávě. Na Bali najdete krom nekonečných rýžových polí i kávové plantáže a káva je skvělá. Chutná tak nějak jinak a já teď bez velkýho hrnku po probuzení nedám ani ránu. Při výletu na Tanah Lot jsme ochutnaly cibetkovou kávu (která byla lepší než celej ten prašivej chrám se vstupem za dva dolary). Kdo neví, tak cibetky jsou takový roztomilý zvířátka, který spapkaj kávový zrnka a pak je vykaděj, lidi to posbíraj, očistěj (snad) a pomelou. A je to bomba, fakt. 

Pokud zejtra ráno půjde internet, tak vám tady to všechno nahraju, pokud ne, tak ne. Po horách se přesouváme zpět k moři, kde se budem potápět, opalovat a taky plavat z delfínkama a podobný nechutnosti, že. No a pak už letíme dál. Kam, to se nechte překvapit, pokud jsem vám to ještě neříkala (echm echm Fil…..). 

See you later alligator (aneb pokud jste neviděli Eat, Pray, Love, koukněte, je tam Bali a Ubud a ta postava, co hraje Julia Roberts, je celkem trapná, ale je to pěkný). 

Čus




ostrovní chrám Tanah Lot 

Nusa Dua 

nekonečná rýžová pole 





haha Kuta crew forever 





při stopování nám zastavila místní doprava - za 2 dolary přes půlku ostrova, dveře zůstaly otevřený, klimatizace je přece potřeba 

cibetková káva z Bali 

i netopýři prej vyráběj kafe

The Temple of Holy Water






Tanah Lot 

stylové vybavení hostelu 

Goa Gajah, kde nás nějaký místní proklel, protože jsme mu dali jen 2000 rupií za výklad, který jsme nechtěly a který byl napůl v indonéštině:D 

 Uluwatu Temple

Goa Gajah v okolí Ubudu 

Kuta Beach vypadala jak po tsunami. Stačil jeden mega monzunový liják

 Takže teď žijeme pár dní v horách jako poustevníci a jíme tohle. Budem tak zdravý, že nás nepoznáte





Žádné komentáře:

Okomentovat