2015-01-13

Bye bye Indonesia - Hello Philippines!

Takže jsme se rozloučily s Bali. Bylo to krásné a zážitků bylo dost a dost. Při našem pobytu v horách jsme dostaly pozvání od naší hostitelské rodiny, abychom se s nimi jely zúčastnit jejich rodinné ceremonie, která se konala v chrámu na druhé straně ostrova. Podle Papa Jera (místní king, jinak hlava rodiny) cesta na 2 hoďky. Cesta to byla čtyřhodinová, na nápravě náklaďáku. Nevěřte Indonésanům když vám sdělují informace o vzdálenostech, času nebo jak se někam dostat. Nemají na tyhle věci buňky:) Každopádně ceremonie byla krásná a zajímavá.

Jinak teda po horách jsme se přesunuly zpět k moři, opět jsme cestovaly stopem (neboj, mami) a strávily poslední dny ve VELMI klidné Lovině. Velmi znamená asi 10 turistů na 9 km čtverečních včetně nás. Jeden den váleníčka na pláži ale nikdy neuškodí, takže jsme si trochu odpočinuly a další den už zase stopovaly, abysme se dostaly na jih k letišti. Nakonec jsme přejely celý ostrov za pouhopouhých 43 000 rupií, takže asi 4 dolary hahahaha (takhle se smějem na turisty, kteří si myslí, že jediný způsob je najmout si taxíka a zaplatí 200 000).
Nechaly jsme si pár hodin na prohlídku hlavního města Bali - Denpasaru. Nedělejte to, je hnusný.

Náš let byl v 2.15 ráno, takže jsme si daly krásnou hodinku spánku v letadle a v 7 ráno přistály v Manile!

Manila je šílená, nevypadá vůbec jako asijské město. Možná kvůli španělské kolonizaci, připomíná spíš Mexico City nebo Kubu (i když jsem tam nikdy nebyla). Na ulici uvidíte všechno - lidi hrají basketbal na ostrůvku uprostřed křižovatky, děti a bezdomovci po vás natahují ruce, všude jsou kohouti (??). Po městě jezdí tzv. jeepneys - staré americké armádní džípy, které jsou přestavěné na prostředek hromadné dopravy. Jsou pomalované, barevné, mají na sobě pokud možno křesťanské slogany (v Manile je Jesus opravdu všude) a jsou extrémně levné. Dnes jdeme na prohlídku města. Snad nás neokrade/nezabije pouliční gang.
Amen.















povšimněte si toho hmyzu, měly asi 3 cm





Tenhle obrovský jackfruit jsem si dotáhla z výpravy k vodopádům (měl asi 3 kila), vražedný pohled při snaze dostat se do něj...

Má snaha vyšla vniveč, když mi naše hostitelka řekla, že tenhle je dobrý možná tak na polívku. A tak nám udělala polívku 

 Streetfood na kolečkách, neuvěřitelně populární. Většinou je to taková sladká polívka ve který jsou knedlíčky, uvařený vejce v nějakým těstíčku, nudle a hlávka. Občas i tofu nebo takovej velkej smaženej chips:)

Obětní mentosky. Šiva musí být happy 

 Dragonfruit. Mňam

 další stylové povlečení, tentokrát v Lovině

domácí násilí panuje i mezi makaky




Sbohem Bali, we miss you!

Žádné komentáře:

Okomentovat