...tak jsem se cítila po zdolání nikdy nekončících šumavských kopců! Všechny trasy (nejspíš hlavně ty cyklistické!) tam totiž nevedou jinak než minimálně pod převýšením 12°. Byla to sice fuška, ale krásné prostředí a milí lidé nám to vynahradili. Horalové nespěchají, jsou pohostinní, krajina neuvěřitelně klidná, jako by tu na nás čekala.
První den mi málem umrzl nos a zadek (počasí v horách je opravdu studenější a nevyzpytatelnější), zato druhý den se nám počasí vydařilo na jedničku s hvězdičkou. No a kolik hvězd bylo na tom úplně čistém šumavském nebi vidět!
Žádné komentáře:
Okomentovat